Slovník pojmů

Fráze "being gotten" odkazuje na hluboké, pronikavé porozumění a spojení dosažené nasloucháním.

Nejde jen o to slyšet slova, která někdo říká, ani jen o chápání jejich významu logicky nebo kognitivně.

Jde o hlubší rozpoznání a potvrzení celého jejich zážitku. Když se někdo cítí "pochopen" (v tomto kontextu "gotten"), cítí se viděn, rozpoznán a hluboce pochopen v jeho jádru.

Tento typ naslouchání přesahuje povrchnost nebo soudnost. Vyžaduje od posluchače, aby odložil jakékoli předem vytvořené názory, zaujatosti nebo soudy a aby skutečně byl s mluvčím přítomen, naslouchal mu bez přidávání nebo odebírání z jeho slov či významu.

Jednodušeji řečeno:

1. Být slyšen: Někdo uznává, že slyšel vaše slova.
2. Být pochopen: Někdo chápe význam nebo emoci za vašimi slovy.
3. Být "pochopen a vyslyšen" (v tomto kontextu "gotten"): Někdo hluboce spojuje a potvrzuje celý váš zážitek a emoci.

Použití "being gotten" je hluboce rezonantní v kontextech hlubokého naslouchání, komunikačních seminářů a určitých terapeutických nastavení.

Breadcrumbing je termín, který se používá v souvislosti s chováním někoho, kdo projevuje určitý zájem o druhou stranu, ale jenom dostatečně, aby druhá strana neztratila zájem o něj. Zkrátka, poskytují jen "drobečky" pozornosti nebo lásky, aniž by se zavázali k jakémukoli hlubšímu vztahu nebo setkání.

Je to druh manipulace, kdy se vytváří iluze zájmu a náklonnosti skrze zasílání emotikonů, zpráv, polibků, srdíček, zamilovaných písní, erotických vtipů a videí, jak jste uvedla. Pokud se druhá strana ohradí nebo vyžádá více závaznosti a jasnosti, breadcrumbing často skončí výrazným zestručněním komunikace nebo dokonce ghostingem - tedy úplným přerušením komunikace bez vysvětlení. Toto chování je často považováno za neetické a může být pro druhou stranu velmi zraňující.

Dead mother complex je klinický stav, který popsal Andre Green, a zahrnuje ranou a destruktivní identifikaci s figurou 'mrtvé' - nebo spíše depresivní a emocionálně nedostupné - matky. Green tento koncept představil v esej napsané v roce 1980, publikované v roce 1983 a přeložené do angličtiny v roce 1986.

Další definice z encyklopedie.com popisuje tento komplex jako zjevení při přenosu, které je často nerozpoznatelné, když je poprvé požadována analýza. Projevuje se zejména "přenosovou depresí", opakováním infantilní deprese, která často není schopna být připomenuta. Základní charakteristikou této deprese je, že se vyskytuje v přítomnosti objektu, který sám je ponořen do smutku.

Studie na SciELO popisuje "dead mother complex" jako stav, ve kterém je tato psychická prázdnota strukturována depresivním procesem matky, který je dítětem vnímán jako forma psychického opuštění. Deprese matky nebrání v její biologické roli, ale drasticky ovlivňuje její interakci s dítětem, čímž znemožňuje metabolizaci jeho zkušeností a introjekci živého obrazu matky, která je schopna dávat lásku a náklonnost.

Podle studie na PubMed, "dead mother complex" není spojený s fyzickou smrtí matky, ale s dětskou zkušeností matky, která je fyzicky přítomná, ale vnitřně nepřítomná kvůli depresi. Dítě současně introjektuje a odštěpuje obraz matky, což činí smutek a "pohřbívání" rovněž nemožnými. Důsledkem tohoto kataktické deprivace je to, co autor nazývá "psychické díry" nebo "bílá deprese".

Destruktivní podmiňování je manipulativní taktika, kterou narcisté používají k získání moci a kontroly. Jejím cílem je podkopat sebeúctu oběti, rozvrátit její vnímání reality a vzbudit v ní pocity závislosti. Narcista kritizuje, ponižuje a trestá, jen aby následně poskytl úlevu a podporu. Oběť je tak vystavena emocionální horské dráze, která vytváří dezorientaci a závislost na narcistovi.

Doporučené zdroje:

1. Pozor na narcistické destruktivní podmiňování

DPA je termín používaný v psychologii a fyziologii pro popis stavu, kdy je tělo v stavu zvýšeného vzrušení, což zahrnuje zvýšenou srdeční frekvenci, zvýšenou krevní tlak, zvýšenou hladinu stresových hormonů a další somatické reakce. Tento stav je často vyvolán stresovými situacemi nebo emocionálním distresem.

V kontextu vztahových studií je DPA často zkoumáno v souvislosti s konfliktem a komunikací. Když jedinec zažívá DPA během konfliktu, může to negativně ovlivnit jeho schopnost efektivně komunikovat a řešit problémy.

V lidském mozku existují 4 hlavní dopaminergní dráhy: mezolimbická, mezokortikální, nigrostriatální a tuberoinfundibulární:

1. mezolimbická dráha: mezolimbická dráha, známá také jako dráha odměny, přenáší dopamin z ventrální tegmentální oblasti (VTA) do ventrálního striata. Ventrální tegmentální oblast se nachází ve středním mozku a ventrální striatum v předním mozku a zahrnuje nucleus accumbens a tuberculum olfactorium.
2. mezokortikální dráha: mezokortikální dráha je údajně zapojena do kognitivních funkcí a emocí, přenáší dopamin z ventrální tegmentální oblast do prefrontálního kortexu.
3. nigrostriatální dráha: nigrostriatální dráha je zapojena do regulace pohybů a přenáší dopamin z pars compacta substancia nigra (SNc), která se nachází ve středním mozku, do nucleus cautum a putamen, které jsou uloženy v dorzálním striatu
4. tuberoinfundibulární dráha: tuberoinfundibulární dráha přenáší dopamin z nucleus infundibularis do hypofýzy. Tato dráhe řídí sekreci hypofyzárních hormonů včetně prolaktinu.

Více na: https://schizofrenie.cz/neurochemicka-podstata-schizofrenie/

Emoční flashback je intenzivní a často náhlý zážitek emocí nebo pocitů, které se vrací z minulosti. Tyto pocity mohou být spojeny s traumatickými událostmi nebo stresujícími situacemi, které jste zažili dříve ve svém životě. Emoční flashbacks mohou vyvolat silné reakce jako strach, smutek, hněv nebo úzkost a mohou být velice obtěžujícím projevem posttraumatického stresového syndromu (PTSD).

Esenciální třes, známý také jako esenciální tremor nebo ET, je neurologická porucha charakterizovaná mimovolním, rytmickým třesem nebo chvěním rukou, paží, hlavy, hlasu nebo jiných částí těla. Je považována za běžnou pohybovou poruchu a obvykle postihuje horní končetiny, ale může se týkat i dolních končetin nebo jiných částí těla. Esenciální třes je často dědičný a může se zhoršovat při určitých činnostech nebo polohách, například při držení předmětů nebo provádění jemných motorických úkonů. Přesná příčina esenciálního třesu není známa, předpokládá se však, že se jedná o abnormální mozkové obvody v oblastech zodpovědných za kontrolu pohybu. Tento stav je obvykle chronický a progresivní, ale jeho závažnost se může u jednotlivých osob lišit. Esenciální třes se liší od jiných typů poruch třesu, jako je například třes při Parkinsonově chorobě. Možnosti léčby esenciálního třesu zahrnují léky, změnu životního stylu a v závažných případech i chirurgické zákroky, jako je hluboká mozková stimulace.

Slovíčko "fawning" pochází z angličtiny a odkazuje na chování, které je obvykle charakterizováno nadměrnou ochotou zalíbit se nebo uspokojit druhou osobu, často na úkor vlastní integrity nebo hodnot. Překládá se do češtiny jako podlézavé, servilní nebo ulízavé chování. Ve psychologii a v kontextu traumat a reakcí na ně se "fawning" často používá pro popis jednoho ze způsobů, jakým lidé reagují na stres nebo hrozbu. Jedná se o obranný mechanismus, při kterém se osoba snaží předejít konfliktu nebo agresi tím, že se snaží zalíbit nebo se podřizuje potřebám a přáním druhých, často na úkor vlastních potřeb nebo přesvědčení. Tento termín vznikl v kontextu popisu "boj, útěk, zamrznutí, nebo fawning" reakcí, které jsou typické pro zvířata i lidi v reakci na hrozbu.

Gaslighting je forma psychologické manipulace, kdy někdo záměrně a systematicky podává falešné informace, které vedou k tomu, že oběť začne zpochybňovat své vlastní myšlenky, vnímání reality nebo vzpomínky. Tato taktika může vést k zmatení, ztrátě sebedůvěry a sebeúcty, nejistotě o emocionální nebo mentální stabilitě a závislosti na pachatelovi. Cílem je získání více moci tím, že oběť začne pochybovat o své realitě. To může vést k pocitu zmatku, nejistoty a strachu z důvěry v sebe sama.

Doporučené zdroje:

1. Jde o gaslighting nebo neshodu?
2. 7 fází gaslightingu - plynulé týrání
3. 3 důvody proč narcisté používají gaslighting (plynulé týrání)

Ignorující narcismus, známý jako skrytý, je forma narcismu s subtilními manipulacemi. Tito narcisté mohou působit stydlivě, ale používají informace proti vám, aby vás manipulovali a cítili se zavázaní a vděční, čímž získávají narcisistický zásobník.

Doporučené zdroje:

1. Kdo je ignorující narcista

Ignorující narcista je expert na ignorování lidí jako formu trestu za nějaký domnělý prohřešek. Tato taktika jim pomáhá získat zpět kontrolu, chránit se před další narcistickou zranitelností a udržet si vlastní nestabilní pocit sebe sama. Ignorování může nabývat podoby úplného mlčení nebo selektivního odpovídání. Narcista to dělá proto, aby se cítil dobře, i když to vyžaduje manipulativní taktiky. Když narcista ignoruje, může to být také způsob, jak vás devalvovat, když už podle něj nepřispíváte k jeho obrazu nebo pocitu vlastní hodnoty.

Když vás narcista ignoruje, jde o něj, ne o vás.

Doporučené zdroje:

1. Cítíte se ve vztahu přehlížení a osamělí?

Zásah, zákrok v něčí prospěch, přímluva. Centrum krizové intervence - psychologicko-psychiatrické zařízení poskytující pomoc osobám, které jsou v psychické, popřípadě fyzické krizi

Kandaulismus je termín odvozený od jména Kandaules, který byl lydským králem ve 7. století př. n. l. Podle příběhu z Herodotových Dějin Kandaules obdivoval krásu své manželky a chtěl se o ni podělit s jiným mužem (svojím strážcem Gygem), aby i ten mohl uznat její krásu. To vedlo k sérii událostí, které měly tragické následky, včetně zrady a vraždy.

V moderní době se termín "kandaulista" vztahuje k situacím, kdy jedna osoba ve vztahu, obvykle muž, má touhu nechat svého partnera sexuálně zobrazit nebo sdílet s ostatními, typicky s cílem zvýšit své vlastní sexuální vzrušení. Tento termín se tedy používá pro popis specifického typu sexuálního chování, kde je emocionální vzrušení získáváno z expozice nebo prezentace partnera ostatním. Je to součást širšího spektra sexuálních preferencí a nemusí být považováno za patologické, pokud se to děje mezi souhlasícími dospělými a nepřináší škodu žádné zúčastněné straně.

Toto chování může zahrnovat sdílení intimních fotografií partnera s jinými, vyprávění erotických příběhů o partnerovi, nebo dokonce podporu partnera v tom, aby byl fyzicky intimní s jinými lidmi, zatímco kandaulista pozoruje. Je důležité zdůraznit, že etický kandaulismus vyžaduje plný souhlas a vzájemný respekt všech zúčastněných.

V psychosexuální terapii se k takovým preferencím přistupuje bez předsudků, a pokud vyvolávají vztahové napětí nebo duševní nepohodu, může být vhodné probrat tuto situaci s odborníkem, aby se zajistilo, že všechny strany jsou si svých hranic vědomy a respektují je.

Kognitivní disonance je teorie vytvořená sociálním psychologem Leonem Festingerem v padesátých letech 20. století. Tato teorie popisuje stav napětí, ke kterému dochází, když jsou naše postoje, názory nebo chování v rozporu s novými informacemi nebo událostmi. Pokud se objeví takový rozpor, tedy disonance, člověk vyvíjí úsilí o dosažení konzistence - souladu mezi jeho postoji a chováním. Toto úsilí může vést k změně chování nebo myšlenkových vzorců, přidáním dalšího elementu snižujícího disonanci nebo zkreslením či odmítáním nových informací. Disonance a způsoby jejího řešení mají velký dopad na rozhodovací procesy a širokou aplikaci v praxi.

Kognitivní empatie se věnuje chápání myšlenek, pocitů a emocí druhých lidí. Je to schopnost mentálně se postavit do pozice druhého člověka a pochopit, jak se cítí nebo nad čím přemýšlí. To však nezahrnuje sdílení emocí, což je spíše charakteristikou emocionální empatie.

Kognitivní empatii nazýváme jako autentické naslouchání.

Například, pokud má někdo smutek na tváři a vyjádří, že je unavený z práce, kognitivní empatie vám umožní rozumět, že tato osoba je zřejmě přetížená a možná potřebuje odpočinek nebo podporu. Nemusíte však cítit smutek, který tato osoba cítí; stačí, když tuto emoci rozumíte.

Kognitivní empatie hraje klíčovou roli v sociálních interakcích, jako je komunikace, řešení konfliktů a budování vztahů. Je také důležitá v profesionálních kontextech, například v manažerských rolích nebo v medicíně a psychoterapii, kde je důležité rozumět potřebám a pocitům druhých, aniž byste se s nimi nutně ztotožňovali.

Zatímco kognitivní empatie je užitečná pro porozumění druhým, nemusí nutně vést k etickému nebo morálně správnému jednání. Teoreticky je možné použít kognitivní empatii k manipulaci nebo klamu. Proto je ideální kognitivní empatii kombinovat s emocionální empatií a morálními hodnotami.

Jedná se o systematické odchylky od racionality nebo logiky v kognitivních procesech, které mohou vést k chybám v úsudku a rozhodování. Kognitivní zkreslení jsou vlastní lidskému myšlení a mohou vznikat z různých faktorů, jako je omezená kapacita zpracování informací, heuristika, sociální vlivy nebo emoční faktory. Tyto předsudky mohou ovlivnit způsob, jakým jedinci vnímají, interpretují a pamatují si informace, což vede ke zkreslení jejich chápání reality. Pochopení a identifikace kognitivních zkreslení je důležitá v oborech, jako je psychologie, behaviorální ekonomie a vědy o rozhodování, aby se zmírnil jejich potenciální negativní dopad na rozhodování.

Láska je pro mě prostorem, ve kterém se něco může objevit. Jinými slovy, láska je prostorem přijetí, v němž můžeme nechat ostatní být takoví, jací jsou, aniž bychom se je snažili změnit. Láska je o bezpodmínečném přijetí a umožnění druhému být tím, kdo skutečně je. Domnívám se, že láska není založena na tom, co děláme nebo co říkáme, ale spíše na prostoru, který vytvářím pro druhé. Je to bezpodmínečná a nezávisí na vnějších okolnostech nebo podmínkách.

Lidé, které narcista využívá, aby plnili jeho příkazy, podobně jako opice ovládané čarodějnicí, aby ublížily Dorotce v Čaroději ze země Oz. Opicemi mohou být nevědomky vaši přátelé či rodina nebo to mohou být lidé, kteří vás dobrovolně osloví, aby na vás jménem vašeho partnera zaútočili.

Mentalita oběti je stav mysli, kdy jedinec neustále vnímá sebe jako oběť okolností nebo chování ostatních. Tito lidé často cítí, že nemají kontrolu nad svým životem a jsou zneužíváni ostatními. Může to být důsledek traumatických zkušeností v minulosti, ale také může být naučeno chováním.

I když nám někdo skutečně ublížil (např. v případech narcistického zneužívání), nenastavení do role trvalých obětí nepomůže naší situaci ani uzdravení.

Pokud máte pocit, že jste uvázli v mentalitě oběti a potřebujete pomoc s tímto problémem - rád bych Vám pomohl více prozkoumat tento stav a najít strategie, jak ho změnit.

Narcismus je charakterizován jako sebestředný osobnostní styl s nadměrnou preokupací sebou samým a vlastními potřebami, často na úkor ostatních. Narcismus existuje na kontinuu, které se pohybuje od normálního k abnormálnímu projevu osobnosti. Kromě normálních, zdravých úrovní narcismu u lidí existují také extrémnější úrovně narcismu, které jsou zvláště viditelné u lidí, kteří jsou sebezaujatí, nebo u lidí, kteří mají patologickou duševní nemoc jako je narcistická porucha osobnosti (NPD).

Doporučené zdroje:

1. Narcismus ve vztazích

Narcista potřebuje skupinu lidí, která mu poskytuje vnější validaci, proto se začal používat pojem "narcistické sycení". Narcista potřebuje vnější validaci své existence pro zmírnění vlastních nepříjemných emocí a pocitů nedostatečnosti. Narcis vyvíjí falešné já, které se spoléhá na vnější validaci pro potvrzení své existence a vytváření falešné identity. Tato potřeba vnější pozornosti může být chápána jako návyk, kterým narcis utišuje svůj vnitřní bolestivý nedostatečný pocit vlastní hodnoty. Narcisté jsou schopni jakékoli manipulace nebo lži, aby tuto potřebu naplnili.

Terministic screen je pojem, který vytvořil Kenneth Burke, významný americký literární teoretik a filozof. Podle Burka se pojmová mřížka vztahuje k filtrům nebo čočkám, kterými vnímáme a chápeme svět. Tyto mřížky se skládají z jazyka, symbolů a kulturních rámců, které utvářejí naši interpretaci reality.

Burke tvrdí, že naše pojmové mřížky nejsou průhledné; selektivně zdůrazňují určité aspekty reality a jiné zastírají nebo bagatelizují. Ovlivňují naše chápání událostí, předmětů a lidí, utvářejí naše postoje, přesvědčení a jednání.

Například různé pojmové mřížky mohou vést k různým interpretacím téže situace. Člověk s náboženskou pojmovou mřížkou může přírodní katastrofu interpretovat jako boží trest, zatímco člověk s vědeckou pojmovou mřížkou může stejnou událost vnímat jako důsledek geologických procesů.

Koncepce pojmové mřížky zdůrazňuje roli jazyka a kultury při utváření našeho vnímání a chápání světa. Naznačuje, že naše chápání reality je ovlivněno symboly a jazykem, které používáme, a že různí lidé mohou mít různé pojmové mřížky, které zabarvují jejich interpretace událostí.

Narcisté často začnou mluvit za zády oběti, když zahájí fázi devalvace. Budou pomlouvat charakter své oběti, její pověst, sabotovat její vztahy s ostatními a často budou o oběti šířit dezinformace a promítat do ní své vlastní zneužívající chování. Mohou, ale nemusí oběti výslovně vyhrožovat, že ji očerní. I když narcista nikdy nevyhrožoval, může to udělat, aby vám ztížil šance na získání podpůrné sítě po zneužití.

Pomlouvačná kampaň může působit jak na vlastní harém narcisty, tak na vaši vlastní podpůrnou síť. Tímto způsobem je oběť manipulována tak, aby selhala a vypadala jako patologická, pokud by se po odhození rozhodla o zneužívání promluvit. Narcista často předstírá zájem o oběť nebo se chová jako oběť, zatímco uplatňuje očerňovací kampaň, a očerňovací kampaň vrcholí po odhození, aby narcista mohl posílit falešné přesvědčení, že oběť nebyla dostatečně "hodná" na to, aby s narcistou udržovala vztah.

Někdy je tento pojem znám jako "prekontemplace". Jedná se o stádium proměny chování, ve které lidé nemají v úmyslu v blízké budoucnosti podniknout žádné kroky. Obvykle se tím rozumí příštích šest měsíců, což je zhruba tak daleko, jak většina lidí plánuje změny. Lidé v této fázi si uvědomují, že by mohli potřebovat změnu, ale zatím nejsou připraveni začít jednat. Mohou mít různé důvody, proč se nacházejí v této fázi, jako nedostatek motivace, obavy z neúspěchu nebo nedostatek informací o tom, jak začít.

Příklad: lidé na Rhode Islandu, ve "státě oceánů", chtěli koupit dům u vody, ale v této fázi prekontemplace neměli v úmyslu to skutečně udělat. Jejich myšlenky a plány zůstávaly pouze na úrovni úvah a představ. Aby se přesunuli z prekontemplace a začali jednat, museli si položit otázku, zda jsou připraveni zaplatit cenu spojenou s takovou změnou. Změna vyžaduje čas, úsilí a někdy i finanční investice. Lidé v této fázi se často považují za nespolupracující, odolávající nebo nepřipravené na změnu.

Narcistická projekce, popsaná Sigmundem Freudem jako psychologická projekce, je obranný mechanismus, kdy lidé odmítají své podvědomé impulzy a charakteristiky a místo toho je připisují ostatním.

Tento fenomén poprvé zmínil italský filosof Giambattista Vico v 18. století. V 19. století ho při kritice církve využil myslitel Ludwig Feuerbach a objevuje se i v některých náboženských textech, jako je Talmud a Nový zákon.

Freud začal projekci podrobně popisovat kolem roku 1890 jako součást psychoanalýzy. Věřil, že projekce je zveličením vlastností, které u druhých již existují, nikoli náhodným výtvorem.

Projekce může zahrnovat přisuzování vlastní viny druhým - jakýsi preventivní útok ega. Tento princip dobře ilustruje rčení „Podle sebe soudím tebe“. Někdy lidé připisují i své pozitivní charakteristiky jiným, což Melanie Kleinová vidí jako cestu k přehnanému idealizování druhých.

Projekce je typickým projevem hraniční poruchy osobnosti a často doprovází narcisismus.

Skrytý narcismus, někdy také nazývaný kovertní narcismus, je specifický typ narcistické poruchy osobnosti. Skrytí narcisti jsou charakterizováni nižší sebejistotou, tendencí k přehnanému sebekriticismu a hypersenzitivitě na kritiku od ostatních. Na rozdíl od otevřených narcistů, kteří jsou obecně charakterizováni jako arogantní a domýšliví, skrytí narcisti mohou působit jako skromní a introvertní. I přesto ale skrytí narcisti vyžadují obdiv a uznání, a mohou manipulovat ostatní, aby tato potřeba byla splněna.

Skrytý narcista je termín popisující jedince, který vykazuje narcistické rysy, avšak jeho chování je subtilnější a méně zřejmé. Na rozdíl od otevřených narcistů, kteří jsou často vnímáni jako arogantní či domýšliví, skrytí narcisti mohou působit introvertně, citlivě, či dokonce sebezapírajícím způsobem. Jejich potřeba obdivu a uznání je stejně silná, ale manifestuje se nenápadnějším způsobem.

Doporučené zdroje:

1. Jak poznat skrytého narcistu na pracovišti

Stonewalling je odmítnutí komunikovat nebo spolupracovat, často používané jako taktika odkladu nebo vyhýbání se. Toto chování se objevuje v situacích jako je manželské poradenství, diplomatická jednání, politika a právní případy. Taktiky zahrnují dávání strohých, nejasných odpovědí, odmítání odpovídat na otázky nebo odpovídání na otázky dalšími otázkami. V politice a obchodu může stonewalling někdy vytvořit kritickou výhodu. V mezilidských vztazích může být trvalé stonewalling znakem rozpadu vztahu a může mít negativní dopad na řešení konfliktů. Fyzicky se může projevit tichem, mumláním monotónních prohlášení, změnou tématu nebo fyzickým odstraněním sebe sama z situace.

Doporučené zdroje:

1. Jeden ze 4 největších zabijáků vztahu - zazdívání (stonewalling)

Syndrom narcistické oběti popisuje psychologické a emoční důsledky, které vznikají pro jedince, kteří jsou dlouhodobě vystaveni manipulativnímu a zneužívajícímu chování ze strany narcistické osoby. Tento syndrom může zahrnovat symptomy jako je nízké sebevědomí, poruchy příjmu potravy, deprese, úzkost a dokonce i posttraumatický stresový syndrom.

Co se týče terapeutického přístupu k léčbě narcistického syndromu oběti, existuje několik studií, které se zabývají různými přístupy:

1. Psychoanalytická terapie s využitím přístupu zaměřeného na objekty vztahů: Studie Cohen a Hulsey (2022) zkoumala léčbu pacienta s narcistickou poruchou osobnosti pomocí psychoanalytické psychoanalytické terapie. Léčba se zaměřila na snížení hněvu, úzkosti, deprese a zlepšení regulace emocí pacienta (Cohen & Hulsey, 2022).
2. Psychodynamické principy léčby narcistické poruchy osobnosti: Crisp a Gabbard (2020) se zaměřili na individualizovaný psychodynamický přístup k léčbě narcistické poruchy osobnosti. Zdůrazňují potřebu věnovat pozornost zkušenosti se studem, vývoji přenosu a protipřenosu, komorbiditě s jinými poruchami osobnosti a přístupu k odporu (Crisp & Gabbard, 2020).
3. Mentalizační přístup k narcistické poruše osobnosti: Choi-Kain, Simonsen a Euler (2022) popisují, jak lze pomocí mentalizačně orientované terapie dosáhnout terapeutického průniku u pacientů s narcistickou poruchou osobnosti, přičemž se zaměřují na sdílené uvědomění emocionálních zážitků pacienta (Choi-Kain, Simonsen, & Euler, 2022).
4. Mentalizačně orientovaná terapie pro patologický narcismus: Drozek a Unruh (2020) rozvíjejí mentalizačně orientovanou terapii jako primární intervenci pro patologický narcismus, přičemž se zaměřují na vývojový model narcismu a jeho souvislosti s poruchami mentalizace (Drozek & Unruh, 2020).

Tyto studie ukazují, že pro léčbu narcistického syndromu oběti je důležitý individualizovaný přístup, který zohledňuje jedinečné charakteristiky každého pacienta a je založen na komplexním porozumění podkladové psychologii.

Závěr: Efektivní léčba syndromu narcistické oběti vyžaduje individualizovaný odborný přístup, který se zaměřuje na hlubší psychologické aspekty a pracuje s emocionální regulací, vědomím vlastního já a vztahovými vzorci.

Syndrom zavrženého rodiče (často označovaný jako "Parental Alienation Syndrome" nebo PAS v angličtině) je kontroverzní termín popisující situaci, kdy dítě nespravedlivě a neopodstatněně odmítá jednoho z rodičů, často v důsledku manipulace druhým rodičem. Tento termín byl poprvé představen Dr. Richardem A. Gardnerem v 80. letech 20. století.

Hlavní charakteristiky syndromu zahrnují:

1. Kampaně znevažování: Dítě vyjadřuje nepřetržité znevažování a kritiku vůči zavrženému rodiči.
2. Slabé zdůvodnění nenávisti: Důvody, které dítě uvádí pro svou nenávist nebo strach, jsou často povrchní nebo absurdní.
3. Nedostatek smíšených pocitů: Dítě nevykazuje žádné ambivalentní pocity vůči zavrženému rodiči, pouze negativní.
4. Reflexivní podpora druhého rodiče: Dítě automaticky podporuje rodiče, který je považován za "příčinu" odcizení.
5. Rozšíření nenávisti na rodinu a přátele zavrženého rodiče: Dítě často odmítá nejen zavrženého rodiče, ale také jeho příbuzné a přátele.

Je důležité poznamenat, že termín PAS je kontroverzní a někteří odborníci ho neuznávají jako formální diagnózu. Kritici argumentují, že termín může být zneužíván v soudních sporech o péči o děti a může zastínit skutečné případy zneužívání nebo zanedbávání.

Narcistická triangulace je specifické chování, které se může objevit během konfliktu dvou osob. Tato taktika může nastat v různých typech vztahů - mezi přáteli, rodinnými příslušníky, romantickými partnery nebo dokonce kolegy. Triangulace nastává, když jedna nebo obě osoby zapojené do konfliktu se pokusí přitáhnout třetí osobu do dynamiky, často s cílem odklonit některé napětí, vytvořit další konflikt, aby odvedl pozornost od původního problému, nebo posílit svůj pocit správnosti nebo nadřazenosti. Lidé s narcistickou poruchou osobnosti nebo narcistickými sklony mohou také používat triangulaci, obvykle k udržení kontroly nad situacemi manipulací ostatních. S narcistickou triangulací se jedna na jednoho konverzace nebo neshody mohou rychle stát situacemi dvou proti jednomu. Mohli byste se náhle cítit vyloučeni, vaše protesty ignorovány a přehlušeny. Tato manipulativní taktika vás může vyvést z rovnováhy a zhoršit psychický stav. Můžete si všimnout postupně se zvyšujícího pocitu nejistoty a začít pochybovat a zpochybňovat sebe sama.

Doporučené zdroje:

1. Co je toxická triangulace a jak se ji bránit
2. Co je to narcistovo triangulace a jak se ji bránit

Výzkum na téma vysoce citlivých lidí (HSP) ukázal, že se tito jedinci vyznačují několika klíčovými charakteristikami. HSPs jsou laskaví, soucitní a empatičtí a mají tendenci upřednostňovat hloubkové rozhovory před malými rozhovory. Často touží po smyslu a naplnění a mohou se cítit vyčerpani po interakci s davem nebo socializaci.

Vysoce citliví lidé projevují vysokou úroveň stresu a často zažívají symptomy úzkosti. Tato skupina lidí má tendenci zvažovat mnoho detailů při rozhodování a bere si na sebe vinu, když je někdo zklamaný.

Další důležitou charakteristikou vysoce citlivých lidí je jejich schopnost vnímání jemných detailů ve svém okolí. Jsou emocionálně reagující, mají hluboké zpracovávací schopnosti a jsou náchylní k pre-stimulaci. Všechny tyto vlastnosti dělají HSP cenným přínosem pro společnost.

Klíčové body

1. Vysoce citlivé osoby (HSP) jsou laskavé, soucitné a empatické s preferencí pro hloubkové rozhovory.
2. HSPs často zažívají vysoký stupeň stresu a úzkosti.
3. Jsou extrémně vnímavé k jemným detailům ve svém okolí.
4. Majitelé tohoto rysu byli historicky poradci, léčitelé, duchovní průvodci; i dnes jsou potřebni jako lidé disponujícím více informacemi.
5. Lze naučit techniky, které pomáhají spravovat nadměrnou stimulaci spojenou s tímto rysom.
6. Někteří HSPs mohou být klasifikovaný jako vyhledávače silných pocitů (HSS), což je rozšíření jejich znalostní kapacity o další dimenzi života.